Víkendová průtrž mračen
Po dvou úspěšných závodech v Čeložnicích, tam jsme obsadili 2. místo a v Dubňanech, tam bohužel 3. místo následovaly neúspěšné Ratíškovice s NP. Jako tým děláme pořádné časy jen když jsme všichni, a to jsme byli poprvé v Čeložnicích. V Ratíškovicích jsem nebyl já ani Košťál, protože jsme se připravovali na státnice.
Teď jsme se s klukama vyhecovali na závody v Mistřicích. Už nás nebavilo pořád dokola poslouchat žvásty o úspěchu B-týmu v roce 2003 a rozhodli jsme se zajet si pro ten vysněný pohár v ceně 70 000 Kč. Objednal jsem v Mistřicích šťastné 13. startovní místo a mohly začít přípravy na neděli. První js
me si vyslechli příběhy bývalých členů B-týmu o připitých členech, průtržích mračen, držení se za ramena a nedojídání párku. Pampec hecoval tréninky na celý týden, nakonec jsme se sešli jen ve čtvrtek a v sobotu, vlastně i v pátek, ale to se netrénovalo kvůli podmáčenému trávníku (vlastně i ve středu,ale pršelo a Guff to nějak psychicky nezvládl). Útoky probíhaly v dobré pohodě. Časy kolem 18 vteřin slibovaly klidný průběh závodů, takže jediná starost byla, kde vezmeme 30 000 Kč na případnou zálohu za vyhraný pohár.
Sraz byl stanoven ve 12 hodin na areále, všichni čas dodrželi a po naložení vercajku jsme ještě zajeli do Ratíškovic pro Petru, čerstvá bakalářka ještě vyspávala kocovinu. Cesta byla propršená a nikomu se v Mistřicích nechtělo ani vylézt z auta. Soupeři dokončovali útoky kolem 19. vteřiny, to bylo pro mě velké překvapení, zdejší trať j
e rychlá a čekal jsem časy kolem 17 vteřin. Zklamal mě Petrov, který díky chybě levého proudaře nedokončil. Před startem jsme zjistili, že mašina nejde nahodit kvůli špatné baterce, tak ješte Speca narychlo vytahoval baterku z auta, vše se stihlo a mohli jsme jít v klidu na start. Koberec na základně hodně klouzal a na dráze to nebylo lepší. Taktiku jsme si dali základnu pomalu na jistotu a pak to urvat, ať praskají kosti 
. Výsledný čas 18:03 docela potěšil a myslím, že je to nejlepší výkon na závodech v historii novodobého B-týmu.
K mému překvapení nikdo další nedal lepší čas. Počkali jsme si na útok posledního družstva, objali jsme se za ramena a čekali co předvedou, když na časomíře blikla 17. vteřina, tak se mi skoro zastavilo srdce, naštěstí si to časomíra počítala dál
. Obrovskou radost nezkazil ani tým, který se přihlásil až po skončení kategorie mužů. Na vyhlášení mě překvapil Janek, který byl vyhlášen nejrychlejším proudařem, navíc měl šťastnou ruku i při tahání tomboly. Převzali jsme poháry, pofotili jsme se i s holkama a hurá domů trochu to oslavit. 
Příští závody v Petrově se snad bude taky dařit. Nějaké fotky jsou ještě v galerii.
bengaa